Aktuality

Spokojený domov shání nové zaměstnance

 


„Dojala mě milá práce pečovatelů,“ hodnotí studentka praxi ve Spokojeném domově

Studentka Lucie Čepelíková nám napsala hodnocení své praxe v naší organizaci. I když je text poněkud delší, doporučujeme přečíst si ho až do konce.

Před nástupem na praxi jsem měla poněkud pochyby a na praxi jsem se moc netěšila, bála jsem se, co mě čeká. Nikdy jsem totiž nebyla v přímém kontaktu se seniory (kromě mých prarodičů) ani se zdravotně postiženými. Tato cílová skupina mě nikdy ani moc nezajímala a nevyhledávala jsem práci s ní, poněvadž jsem si myslela, že na práci s nimi nejsem dostatečně silná, protože tuto práci může dělat opravdu jen někdo.

První den praxe: „Divný pocit“ ze mě postupně spadl
První den jsem strávila s Janou, se kterou jsem navštěvovala jednotlivé uživatele sociálních služeb. První návštěva byla u paní, která bydlela se synem. Při vstupu do jejich obydlí jsem se lehce zhrozila, cítila jsem zápach a byt nebyl zcela udržován. Jana začala postupně paní omývat a oblékat. Toto jsem viděla poprvé a upřímně se mi to vůbec nelíbilo. Cítila jsem se divně, trapně. Po skončení hygieny jsme jeli k zdravotně postiženému pánovi, zde se prováděla opět hygiena. Snažila jsem se nedívat a byla jsem v kuchyni, kde jsem louhovala čaj. Nejvíce času jsem strávila díváním se z okna a přáním si, aby už byl konec praxe a abych už jsem sem nikdy nemusela. Bylo mi divně. Po vykonání hygieny Jana pánovi připravila snídani, pán byl milý a začal si semnou povídat o škole. V tu chvíli ze mě spadl trochu stres a ten „divný pocit“. Poté jsme jeli k další uživatelce, před vstupem do jejího obydlí mě Jana vybídla k tomu, zda si vezmu rukavice a pomohu ji paní přidržovat. Zděsila jsem se. Při vstupu do bytu byl též cítit ohromný zápach moči, zatuchlého baráku a zvířectva. Když jsem však viděla paní ležící na posteli, najednou mi už nic nevadilo. Pomohla jsem Janě paní přidržovat a cítila jsem takový lehký pocit uspokojení. Na jednu stranu se mi to líbilo, že paní pomáhám, když to již sama nezvládne. Dívala jsem se na fotky, které měla paní vystavené, a uvědomila jsem si, že to stáří není pěkné, ale je to bohužel nevyhnutelná součást života. Další návštěva byla u pána, pán byl soběstačný, neprováděla se hygiena a byl hrozně milý. Tam se mi to opravdu líbilo, měl krásný barák, byl upovídaný. Co mě zaskočilo, bylo obědování s ním. Seděl vedle mě a jedl, bohužel se mu klepala moc ruka a občas se netrefil např. napíchnout okurku na vidličku. Bylo mi ho líto. Poté jsme seděli v obývacím pokoji, kde jsme si povídali. Byla jsem šťastná, že tam jsme s pánem a není tam sám. Po příjezdu domu jsem vyprávěla, co vše jsem zažila. Máma obdivovala pracovnice, které tuto práci vykonávají, a obdivovala i mě, že jsem to zvládla. Měla jsem radost, nikoli pocit smutku, strachu, nechutnosti apod. Z toho dnu jsem totiž opravdu něco vzala, viděla jsem to, co bych jinak nikdy nejspíš neviděla.

Další dny: Dojala mě milá práce pečovatelů
Další den, který si velice dobře pamatuji a něco jsem si z něho odnesla, byl den s Tomášem. Jeli jsme k uživatelce, Tomáš šel k ní a úplně nádherně ji vzbudil, hladil ji po tváři. Bylo to krásné, až mě to skoro dojalo. Byl k paní opravdu velmi milý, a to bylo krásný. Paní snídala a já na ní dávala chvíli pozor, kupodivu mě ani nevadilo, jak paní jí a že jí to vše padá. Asi jsem si na to nějak zvykla? A uvědomila si, že holt již ne každý se dokáže najíst, ne každý se dokáže vykoupat apod. Poté jsme s paní hráli hru, kterou si Tomáš přivezl. Myslím si, že paní byla šťastná, vesele poznávala obrázky, hádala barvu a různé souvislosti. Na to, že jí bylo devadesát, byla opravdu velmi šikovná a chytrá. V tu chvíli jsem si opět uvědomila, že každý člověk je přeci jenom individuální, každý má jiné názory, problémy, pochyby, každý stárne jinak. Někdo je nemohoucí již třeba v sedmdesáti letech, někdo třeba nikdy. S Tomášem byla legrace a hlavně se k paní choval velmi hezky. Již mě ani nevadila ranní hygiena, kdy jsem paní přidržovala.

Den s Blankou byl také fajn. Mohla jsem zhodnotit a porovnat, jak se chová Blanka k seniorům. A utvrdila jsem se v tom, že také krásně. Také paní krásně budila, česala ji. Bylo vidět, že se „neštítí“, ale že ji tato práce opravdu baví a uspokojuje. To samé samozřejmě mohu říct i o Janě, u které jsem sice neviděla přímo ranní buzení a celodenní asistenci ale i tak, je milá komunikativní, příjemná.

Poznala jsem osobní asistenci u handicapovaných dětí ve škole
Další dny jsem strávila s Petrou ve škole. Kupodivu jsem se ani nebála práce se zdravotně postiženými dětmi, i když jsem vlastně nikdy v přímém kontaktu se zdravotně postiženým dítětem nebyla, ale těšila jsem se. Ve škole to bylo opravdu fajn, strašně se mi to tam líbilo. Nějak jsem si asi ani neuvědomovala, že jsou ty děti zdravotně postižené, prostě jsem je brala takové, jaké jsou, a hledala jsem v nich to dobré. Petra jakožto osobní asistentka je prostě na tuto práci jak stvořená, je ohromně milá, stále usměvavá, ty děti ji mají podle mého pozorování opravdu rády. Chlapec, o kterého se „stará“, si jí podle mě velice váží a hlavně ji poslouchá. Má v ní autoritu, která, jak se dá povšimnout, lze vytvořit i bez násilí, výhružek apod., jak si někteří rodiče při své výchově nemyslí. Petru velice obdivuji, tato práce není lehká, nemůže ji dle mého názoru dělat každý. Je podle mě velmi vyčerpávající a psychicky náročná. Ve škole se mi líbila všeobecně práce s dětmi, mají jiný systém než intaktní děti na základní škole. Vše sice trvá déle, ale i tak jsou vidět podle mého názoru pokroky. Všímala jsem si toho, co některé děti zvládnou. Jsou tací, co toho díky svému zdravotnímu postižení nezvládnou mnoho, ale jsou i tací, co naopak se svých handicapem dokáží hodně a hlavně se snaží. Jedna dívenka, která za mnou hned přišla, představovala se a říkala, že mě má ráda, byla dle mého názoru velmi nadaná na své možnosti. Věděla něco, co jsem nevěděla ani já. Chlapec, který sice bohužel nemluvil, byl též velmi chytrý. Bylo to poznat z jeho chování, z toho, jak byl všímavý a přesně věděl, o čem se mluví a skoro vždy znal správnou odpověď na otázku učitelky.

Vše, co jsem viděla, si budu ještě dlouho pamatovat
Nezmínila jsem sice každý den, a co jsem zažila, ale chci říct, že vše, co jsem zde za těch čtrnáct dní viděla, si budu ještě dlouho pamatovat. Viděla jsem přímou práci se seniory, hygienu, krmení, oblékání ale i jen povídání si s nimi. Viděla jsem práci osobní asistentky ve škole a také práci sociální pracovnice v nedalekém Domě s pečovatelskou službou při vytváření standardů. Uvědomila jsem si, že tato práce osobní asistentky, pečovatele není jednoduchá, je velmi jak fyzicky tak hlavně psychická náročná, a ne každý člověk ji může vykonávat. Jsou lidé, kteří tuto práci sice dělají, ale nemají z ní radost, k uživatelům se nechovají hezky apod. Zde však mohu říct, jsou pracovníci (které jsem měla tu možnost pozorovat při jejich práci), kteří jsou na pravém místě, jsou to lidé, kteří jsou ohromně milí, empatičtí, hodní, spolehliví, stále usměvaví. Tito pracovníci mají, jak se říká, srdce na pravém místě. Dříve jsem si říkala, že bych nikdy nedala mámu do domova pro seniory, ani bych nechtěla, aby se o ni starala nějaká pečovatelka. Po této zkušenosti jsem svůj názor změnila a klidně bych své příbuzné do takovéto péče svěřila, a to konkrétně hlavně Tomášovi, Blance a Janě. Při jednom rozhovoru s Tomášem jsem ho právě chválila, jak se mi moc líbilo, jak se choval k té paní, on mi odpověděl, že se k uživatelům chová tak, jak by chtěl, aby se jednou choval někdo k němu!

Důležité je nedat na první dojem – po prvních dvou návštěvách jsem chtěla skončit
Celkově mohu říct, že je důležité nedat na první dojem. Po prvních dvou návštěvách jsem chtěla skončit, přála jsem si sem už nikdy nejít a nic podobného nezažít. Již jsem přemýšlela, jak bych z praxe odešla, snad i zaplatila za to, abyste mi vyplnili potvrzení smlouvy, jen abych už sem znovu nemusela. Byly to však velmi unáhlené myšlenky a ohromná chyba a jsem velice ráda, že jsem tyto myšlenky během další návštěvy u uživatele vymanila z mé hlavy. Bohužel, nebo spíše bohudík nemám žádné negativní pocity z této praxe, mne se zde opravdu vše líbilo, líbila se mi práce, chování, atmosféra. Všichni pracovníci, které jsem měla tu možnost poznat, ačkoliv nemuseli, tak ke mně byli opravdu milí. Bavili se se mnou, vše mi ukazovali, vysvětlovali, na mé otázky odpovídali. Ne každému je třeba příjemné mít s sebou praktikantku a vše jí ukazovat, říkat apod. a hlavně trpět to, že ho někdo pozoruje při jeho práci, jim to však dle mého názoru nevadilo. A za to jsem opravdu vděčná.

Praxe ve Spokojeném domově byla jiná než jinde
Možná to zní vše moc „přeslazeně“, ale já jsem upřímný člověk a věřte, že kdyby se mi tu něco nelíbilo, tak to sem napíši. Všechny dosavadní praxe, které jsem navštívila, byly krátké, byla jsem tam cca 4 hodiny, ve finále mě nikdo moc nic neukázal, spíš mě brali za obtíž a chtěli, abych už odešla. Na jednu stranu mi to vyhovovalo, protože jsem mohla být brzo doma, na druhou jsem se pořádně nic moc nedozvěděla.
Zde to však bylo jiné, sice jsem tu byla více hodin, ale byla jsem tu ráda, ráda jsem se něco dozvěděla, poněvadž u státnic mohu říct něco z praxe, co jsem viděla a zažila.

Prostě jedním slovem bych Vám chtěla poděkovat za tu možnost zde praxi vykonat, za vřelé přijetí a ochotu.

Děkuji.

Lucie Čepelíková :-)


Veselé Velikonoce!

Kolektiv zaměstnanců Spokojeného domova přeje Veselé Velikonoce!

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Velikonoční číslo časopisu Spokojený domov přináší mimo jiné rozhovor s historičkou Lenkou Procházkovou

16. 3. 2016  Petr Novák

Právě vyšlo velikonoční číslo časopisu Spokojený domov. Přináší tento obsah:

•    Spokojený domov není domov důchodců
•    Co nového v jednotlivých regionech působnosti Spokojeného domova
•    Rozhovor: Historička Lenka Procházková
•    Velikonoční nabídka Zahradnictví Spokojené slunce
•    Malyra rozšiřuje domácí paliativní péči
•    MPSV vydalo publikaci Politika přípravy na stárnutí v České republice
•    Vzpomínka na manžele Česákovy z Mnichova Hradiště
 


Vychází časopis Spokojený domov č. 1/2016

10. 2. 2016  Petr Novák

První letošní číslo časopisu Spokojený domov přináší mimo jiné tato témata: 

  • Spokojený domov děkuje za podporu v roce 2015
  • Rozhovor: Psycholog Jiří Tošner, který se profesně zabývá dobrovolnictvím
  • Aktuální nabídka Zahradnictví Spokojené slunce
  • Ve Veselé byl otevřen dům zvláštního určení s byty pro handicapované
  • Vzpomínka na Jaroslava Kocourka (21. 7. 1934 – 2. 1. 2016)
  • Úvaha vozíčkáře Tomáše Procházky: Mít počítač je vynikající věc, ale mám rád i klasické knihy
  • Novinky v sociální oblasti v roce 2016
  • Změna ve vedení středočeské oblasti Spokojeného domova
  • Spokojený domov přijímá nové klienty na Jičínsku
  • Pozvánka na besedu s Radimem Uzlem
  • Vlastivědný sborník Boleslavica ’15 přináší připomínky kulatých výročí i řadu dalších témat

Další nový automobil bude sloužit klientům Spokojeného domova na Mladoboleslavsku

3. 2. 2016  Petr Novák

Díky agentuře Kompakt a sponzorům má Spokojený domov další nový automobil, tentokrát k zajišťování péče o seniory a handicapované ve vlastních domácnostech na Mladoboleslavsku. Agentura zakoupila automobil Dacia Dokker z příspěvků sponzorů, jejichž loga jsou na autě umístěna. Slavnostní předání automobilu za účasti zaměstnanců Spokojeného domova a sponzorů proběhlo v úterý 2. února. Klíč z rukou zástupce agentury Kompakt Zdeňka Marušky převzal předseda správní rady Spokojeného domova Jan Harcuba.

Děkujeme agentuře Kompakt i všem sponzorům za podporu!

Spokojený domov aktuálně zajišťuje péči o 102 seniorů a handicapovaných ve vlastních domácnostech, a to na území 34 obcí a tří krajů. K efektivnímu zajišťování služeb by potřeboval ještě další dva nové automobily.


Ve Veselé byl otevřen dům zvláštního určení s byty pro handicapované

25. 1. 2016  Petr Novák

22. ledna 2016 byl v místní části Mnichova Hradiště Veselá slavnostně otevřen dům zvláštního určení s plně bezbariérovými pečovatelskými byty. Ty jsou uzpůsobené zejména pro osoby s omezenou schopností pohybu a vozíčkáře.

Nápad vybudovat tento dům se zrodil v hlavě ředitelky nestátního zdravotnického zařízení MALYRA Kamily Sedlákové. „Inspirovala mě paní Ludmila Marková, která už dnes mezi námi není. Paní Marková byla vozíčkářka, která měla přání žít důstojný život i se svým handicapem ve svém bytě a mít potřebné služby takříkajíc na dosah. Bohužel se jí to na sklonku života nepodařilo. A původní majitelkou objektu, kde dům stojí, je paní Brzobohatá, což je shodou okolností také Ludmila, tak jsme se rozhodli, že dům zvláštního určení ponese právě jméno Ludmila,“ řekla Kamila Sedláková na slavnostním otevření.

Mezi vzácnými hosty slavnostního odpoledne nechyběli náměstek hejtmana Středočeského kraje Karel Horčička, starosta Mnichova Hradiště Ondřej Lochman, herec a dabér Václav Knop či vozíčkář a autor kresleného humoru Jiří Flekna z Bakova nad Jizerou.

Ve středu 27. ledna 2016 se od 9 do 17 hodin uskuteční v domě den otevřených dveří pro veřejnost. Dům se nachází na adrese Na Návsi 229, Mnichovo Hradiště – Veselá.

Nestátní zdravotnické zařízení MALYRA existuje už od roku 1998 a poskytuje služby v oblastech domácí zdravotní péče, fyzioterapie a rehabilitace. Otevřením domu zvláštního určení se tak rozšířilo její spektrum služeb. Spolu se službami Spokojeného domova, který s Malyrou úzce spolupracuje, tvoří významný podíl na péči o seniory a handicapované v našem regionu.

Více informací o Domu Ludmila najdete na webových stránkách http://malyra.cz/aktualitydzu/.


MALYRA dokončila výstavbu pečovatelských bytů ve Veselé

13. 1. 2016  Petr Novák

Nestátní zdravotnické zařízení MALYRA, které spolupracuje se Spokojeným domovem, dokončilo výstavbu osmi pečovatelských bytů ve Veselé v Mnichova Hradiště.

Nové pečovatelské byty jsou uzpůsobené zejména pro osoby s omezenou schopností pohybu a vozíčkáře. Byty budou připraveny pro nové obyvatele k nastěhování koncem ledna 2016.

Bytové jednotky jsou koncipovány pro individuální bydlení jednotlivců, dům je plně bezbariérový. V příštím roce budou realizovány zahradní úpravy pro možné využití obyvatel domu. Prohlídka bytů je možná po předchozí telefonické domluvě.
Sociální služby budou zajišťovány individuálně dle požadavků jednotlivých obyvatel, a to formou osobní asistence. Tuto službu si každý obyvatel nasmlouvá zvlášť mimo nájemní smlouvu. Zdravotní služby budou dostupné formou domácí zdravotní péče.

Další podmínky a náležitosti pro umístění najdete v dokumentech pro žadatele, které jsou ke stažení na http://malyra.cz/aktualitydzu/. Případné dotazy vám ráda zodpoví Bc. Daniela Sedláková na telefonu 777 976 154 či e-mailu daniela.sedlakova@malyra.cz.


Spokojený domov přeje příjemné prožití vánočních svátků


Vychází vánoční číslo časopisu Spokojený domov

17. 12. 2015  Petr Novák

Vychází poslední letošní číslo zpravodaje Spokojeného domova, které je laděné převážně vánočně, nechybí však ani jiná témata:

  • Šachový turnaj v Dolním Bousově propojil generace
  • Spokojený domov má díky podpoře Nadačního fondu Avast tři nové zvedáky pro přesun klientů
  • Spokojený domov se zúčastnil jarmarku poskytovatelů sociálních služeb v budově MPSV
  • Česká pošta podpořila sociální služby Spokojeného domova
  • Spokojený domov získal certifikaci „Značka kvality v sociálních službách“
  • Podpořte nás nakupováním na svých oblíbených e-shopech!
  • Vánoční nabídka Zahradnictví Spokojené slunce
  • Rozhovor: Božena Sedláková z BOSPOR auto s. r. o.
  • Vánoční příběhy
  • Jak humor pomáhá v ošetřovatelské péči

 


Zobrazuji 10 (1 - 10 z celkových 76)

INFORMACE

Provoz sociálních služeb pečovatelská služba, osobní asistence a odlehčovací služby byl v roce 2016 finančně podpořen Libereckým krajem.

 

Regionální vítěz 1. ročníku programu Tesco – pomáháme s vámi

  Zařízení je členem Asociace veřejně prospěšných organizací ČR, Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR a České asociace pečovatelské služby.

Asociace veřejně prospěšných organizací ČR

Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

Česká asociace pečovatelské služby

Pečovatelská služba